Jak ironický a temný obrat!. Příběh Stevea McNelda vypadá jako vytržený z moderní pohádky: začíná chamtivostí a radostí z milionového dědictví, ale končí nečekanou a sarkastickou lekcí. Babička, s kyselým humorem a nádechem poetické spravedlnosti, mu zanechává symbolické předměty — hůl a zuby — místo peněz, doprovázené dopisem, který vyzařuje sarkasmus a moudrost.

Tento typ vyprávění funguje jako satira na chamtivost a očekávání dědictví. Kontrast mezi počáteční fotografií (šťastný vedle rakve) a konečným odhalením (vše darováno charitě, kromě dvou absurdních předmětů) proměňuje příběh v jakousi současnou parábu. Zpráva je jasná: kdo očekává, že se obohatí na úkor smrti druhých, může nakonec skončit s ničím jiným než nepříjemnými vzpomínkami a hořkou lekcí.