#USNationalDebt
🍔
Kdysi dávno, v obrovském domě zvaném Spojené státy, měla rodina, která tam žila, divoký zvyk: rádi pořádali obrovské večírky. Každý víkend zvučeli celou čtvrť, rozdávali luxusní jídlo, ohňostroje a zdarma věci. Vše financováno kouzelnou kreditní kartou.
Jednoho dne se nejmladší dítě, zvědavé a chytré, zeptalo:
> “Mami, jak si tohle všechno můžeme dovolit?”
Rodiče se zasmáli a řekli:
> “Ó zlato, my neplatíme—my si jen půjčujeme. Vidíš, strýček Čína, teta Japonsko a pár přátel v Evropě nám půjčují peníze. Mají nás rádi!”
Dítě pozvedlo obočí.
> “Ale nebojujeme hodně?”
Tatínek zašeptal:
> “Jo… jako, 34 bilionů dolarů. Ale neboj se. Jsme USA. Jen neustále zvyšujeme svůj úvěrový limit. Říká se tomu strop dluhu. Zvedáme ho jako šampión.”
Pak jednoho dne začali věřitelé být nervózní.
Strýček Čína mumlal:
> “Peníze utrácejí jako opilí námořníci. Možná přestaneme půjčovat?”
Teta Japonsko dodala:
> “Dokonce si tisknou své vlastní peníze, aby nám je vrátili! Co když jejich dolar spadne?”
Ale rodina v USA pokračovala v oslavách.
Brzy byl jejich dům plný IOU a úrokové platby byly tak vysoké, že si museli půjčovat peníze jen na úrok.
Dítě se zeptalo znovu:
> “Co se stane, když nám už nikdo nepůjčí?”
Rodiče se na chvíli odmlčeli. Pak se nervózně zasmáli a řekli:
> “No… asi budeme tisknout ještě víc. Nebo možná zkrachujeme. Nebo… zvýšíme daně a obviníme sousedy.”
A tak fiesta pokračovala.
Až jednoho dne… vypadla elektřina, sousedé přestali chodit a rodina si uvědomila:
> “Ups. Možná to nebylo nakonec zdarma.”