Od Asyřanů (Asurbanipal a jeho knihovny moudrosti) a Egypťanů (rada vezírů a kněží), až po Alexandra Velikého (vychovávaného Aristotelem), Augusta (poradců jako Agrippa a Mecenas), Karla Velikého (Schola Palatina) a Medici (mecenáši umělců a vědců), je vzor jasný: žádný císař nevládl sám.
Jeho konkurenceschopná výhoda nespočívala pouze v jeho síle, ale také v kvalitě a exkluzivitě jeho "Rady nebo Soukromého shromáždění" – intimního kruhu mudrců, kteří zahrnovali vojenskou strategii, diplomacii, ekonomii, filozofii a vědu. Tento "Imperiální orákulum" byl nejcennějším aktivem pro rozhodování, které určovalo osud jeho impéria a rodinného dědictví.